XIII Století - Justina

Ty justino, ty naslouchej,
Už vychází tvůj černej den
A někde v dálce svítá do nových časů.

Své naděje, co postrádáš
Nezahazuj, co nepoznáš.
Divoký havran přináší tvá znamení.

I v hříchu zůstaň stejná
A na osud nezoufej…nezoufej!
Vždyť víš, že neutečeš nikam…neutečeš nikam!
A z dálky přichází zas další šedý den.

Ty justino, tvé zvonění,
Co nohy v tanec promění.
Jsi víla lesů, přicházíš,
Když den jde spát.

Jen tisíc nocí protancuj
A nezoufej na osud svůj.
Vždyť tvojí kletbu promění až svítání.

I v hříchu zůstaň stejná
A na osud nezoufej…nezoufej!
Vždyť víš, že neutečeš nikam…neutečeš nikam!
A z dálky přichází zas další šedý den.
Ty justino!

Ty justino, kam utíkáš?
Ty cesty světa dobře znáš
A z natažené ruky umíš život číst.

Ten nevěří, kdo nepoznal
Tvou pavučinu, kouzel pár.
Jsi víla lesů, čarodějka opuštěných.

I v hříchu zůstaň stejná
A na osud nezoufej…nezoufej!
Vždyť víš, že neutečeš nikam…neutečeš nikam!
A z dálky přichází zas další šedý den.
Ty justino!